————
TAXISLUŽBA V PRAZE JE NA ROZCESTÍ
Dlouho jsem přemýšlel, jaký obsah by měla mít moje úvaha o pražské taxislužbě. Rozhodl jsem se, že nejlepší bude, zveřejnit syrová fakta. Vše bude heslovitého charakteru, neboť prostoru na popsání celé problematiky není mnoho.
V roce 1996 představil primátor HMP Judr. Koukal spolu s podnikatelem Ivanem Hříbalem koncepci taxislužby, podle níž měly být všechny vozy taxi stejné modelové řady (WV Vento) a stejné barvy (slonová kost). Ivan Hříbal zemřel násilnou smrtí v roce 1997, primátor Koukal byl odinstalován ze své funkce. V taxislužbě se od té doby nic nezměnilo.
Zkoušky na řidiče taxislužby byly v roce 1997 mnohem těžší a přísnější, proto si mnozí čekatelé na zkoušky z tzv. „místopisu“ raději koupili „hotový produkt“ za 5 až 10 tis. Kč – záleželo na postavení a známostech žadatele. Vloni jsem pěti rodinným známým dal do ruky městský atlas Prahy, posadil je postupně k mému laptopu a nechal je, aby absolvovali první část taxikářských zkoušek, místopis, který v té době byl k vyzkoušení na internetových stránkách Mf Dnes – přesná kopie našich zkoušek. Všech pět uspělo. Jsou ze severních Čech, z Mostecka.
V Berlíně, hlavním městě SRN, žije přibližně 3 140 tis. obyvatel (leden 2006). Ve striktně regulovaném režimu tam funguje cca 3350 vozů taxislužby (leden 2006), horší vůz, než Mercedes-Benz C třídy do provozu taxislužby nesmí. Když jsem se berlínských kolegů (na letišti Berlín – Schoennefeld) ptal, zda jim přísná regulace nevadí, dostalo se mi odpovědi,že nikoliv. Díky úplné regulaci taxislužby totiž mají záruku, že se nejen uživí, ale časem si našetří i na budoucí nový vůz. Okrádat si netroufají – okamžitě by byli vyhozeni z taxislužby a v SRN by díky pracovní knize již místo řidiče taxislužby nikdy neobsadili. Nejsou boháči, přesto mají důstojné a veřejností respektované povolání.
V Praze žije 1 160 tis. obyvatel (leden 2006). V lehce regulovaném režimu zde funguje celkem 5 532 vozidel taxislužby (údaj ze dne 8.11.2006, autorem je Mgr. Rudolf Blažek, první náměstek primátora HMP). Tento počet doplňuje cca 700 „takytaxíků“ v podobě vozů smluvní přepravy osob. Typ vozu regulován není, klidně můžete jezdit i se Škodou Favorit. Výjimkou jsou od loňska taxistanoviště pod správou TSK – jen na nich platí omezení co do kvality a barvy vozu. Tento stav nám vadí, neboť nemáme záruku optimálních příjmů (normovaná denní tržba 2457 Kč denně/vůz, reálná denní tržba je 1376 Kč v roce 2006, při dodržení fondu pracovní doby) a zda si někdy ušetříme na budoucí novější kvalitní vůz, tak to by nám mohli zodpovědět odborníci z magistrátu. Okrádat zákazníky není ve stávajících podmínkách nijak složité, záleží na charakteru konkrétního řidiče taxi. Postih nepoctivých řidičů ze strany magistrátu je tak laxní, že paradoxně nejtvrdší kontroly a postihy dnes fungují pouze u taxioperátorů (radiodispečinků). Registr nepoctivých řidičů a provozovatelů taxislužby funguje od konce roku 2006, ne však na celém území ČR. V očích veřejnosti jsme zlodějskou lůzou, povolání řidiče taxislužby má tu nejhorší možnou pověst. V jakém stavu je tedy taxislužba v Praze?
Koncepčně – v katastrofickém. Díky absurdně lehkým zkouškám dnes může povolání řidiče taxi vykonávat prakticky kdokoliv, a má-li dostatečně vadný charakter, bude i okrádat své zákazníky s vědomím, že se mu nic moc stát nemůže. Počet obyvatel Prahy je relativně stále stejný, počet vozů taxi narůstá díky neexistujícímu řízení taxislužby každý měsíc. Kvalitní řidiči po čase odcházejí do jiného oboru, zůstávají pouze „skalní příznivci“ a ti, pro něž je taxislužba zdrojem peněz, nikoliv pak službou (příkladem mohou být taxikáři ze Staroměstského náměstí s cenou 99 Kč/km…). Dnes a denně slýchám od zákazníků poučení, abych tedy z taxislužby odešel, když je finančně bez výnosu. Nyní tedy veřejně odpovídám: pokud tak učiní všichni poctiví taxikáři, kterým není taxislužba v Praze lhostejná, tak od zítřka budete všichni jezdit drožkou za stovku na kilometr. Možná by to nebylo od věci – pro magistrátní úředníky není horší představy, než rozlícený dav Pražanů…
Lze tedy prostředí v taxislužbě změnit k lepšímu? Zcela jistě a – paradoxně – jednoduše. V první řadě by bylo dobré, kdyby Mgr. Rudolf Blažek, který je v rámci pražského magistrátu odborníkem „na všechno“, přestal říkat nesmysly (Mgr. Blažek: „Trh taxislužby není magistrátem regulován! Jedinou oblastí, která je magistrátem regulována, je její maximální cena…“ – citace z dopisu Č.j.: S-MHMP 955/2006 S2) a poněkud se zamyslel nad fakty – nebo, lépe řečeno, začal u své práce vůbec přemýšlet: pokud pane náměstku regulujete byť i jenom cenu, tak tím deformujete (a regulujete – logicky) celý daný trh. Dále by stačilo, aby primátor Pavel Bém přestal považovat taxislužbu pouze za prostředek svých předvolebních divadelních kreací, a přestal plkat bludy. Primátor totiž ze své pozice nemůže s taxislužbou udělat vůbec nic, natož ji „vyléčit“, jak sliboval v předvolební kampani. Může jen jediné:nepřímo ovlivňovat práci svých úředníků, a to nijak zásadně… Dále by vůbec neškodilo, aby úředníci magistrátu,kterých se to týká, začali bedlivě naslouchat pánům Kvasničkovi, Žežulkovi, Francovi a ostatním. Jsou to totiž lidé z oboru, lidé s praxí. A jejich návrhy nejsou nijak mimo problematiku. Také by ke znalosti přesných faktů pomohl audit taxislužby – nikdo dnes nemá relevantní soubor ověřených dat, ze kterých lze vycházet. Magistrát má však jiné priority (opět cituji Mgr. Blažka „Vámi zmiňovaný audit v kontextu ostatních otázek Magistrát hlavního města Prahy nemá. Magistrát taxislužbu neprovozuje a neřídí, nemůže tedy ani její audit v tomto slova smyslu provádět, neboť k provádění auditu u jiných provozovatelů není oprávněn.“) Pan magistr nejspíš pozapomněl, že taxislužba realizuje zhruba 30% denní dopravní obslužnosti v Praze, jíž jsme součástí – a s tou snad magistrát “cosi“ společného jistě má.
Za sebe říkám, že dle mého názoru jsou pouze dvě varianty: buď úplná deregulace, nebo naopak regulace absolutní. Úplnou deregulaci odmítám, neboť by byla krokem zpátky (vzpomeňme na deregulaci z druhé poloviny let 90ých). Naopak aplikace německého modelu absolutní regulace, s pevně daným počtem vozů taxi na území hl. m. Prahy (cca 3000), kde je prostředí dané služby řízeno vybranými firmami, které by měly možnost pronajímat pevný počet „licencí“, není nereálný. Soukromý subjekt,který za své peníze spravuje část trhu, si pod tlakem striktních pravidel (stanovených magistrátem, který pak i funguje jako dozorčí orgán se sankční pravomocí) velmi vážně rozmyslí, komu licenci pronajme, a komu nikoliv. Nenechá si zmařit své vysoké finanční investice do podnikání jedním „drožkařem“, který odveze zákazníka z centra Prahy na Smíchov za 40 Eur, jak se stalo redaktorce Mf Dnes.
Taxislužba by takto byla řízena nikoliv amatérským sborem úředníků bez koncepce, ale profesionály s praxí a podle předpokládaného průběhu daného řešení by do dvou let Pražané na anketní otázky novinářů odpovídali: „Okradení v taxíku? Co to je? To existuje??“. Neboť jediným nástrojem proti nepoctivosti je strach – z „absolutního“ trestu.
Roman Petrlík
PV Sdružení provozovatelů a řidičů taxislužby Praha
————————–
Příště se mrknu na mýtnév Praze – velice zajímavé téma.
Hezký týden.
