Pokud mne postihne dopis, ježto se vykazuje podobným stylem, jako
výše napsané řádky, pak většinou následuje můj telefonát na zmíněný
úřad ve snaze vyřešit časovou kolizi. Pokud není snaha úředníka
adekvátní, odesílám úřednictvu dopis následujícího znění:
Vážená paní,
na kontrolu účetních dokladů, kterou jste mi předurčili na den
17.1.2007 ve 14.00 hodin, se zcela určitě nedostavím, a to proto, že se
mi to absolutně nehodí – v ten den mám bohudík práci, a proto tento
termín pro mne není absolutně reálný. Proto Vám oznamuji, že se
dostavím dne 19.1. roku téhož v 15.30 hodin. Účetní doklady budu mít
samozřejmě s sebou.
Tak tato anotace přesně vystihuje, jak jednám s úředníky, kteří dodnes nepochopili, že mají sloužit veřejnosti a nikoliv, aby veřejnost sloužila k obveselení úředníků z nesmyslných termínů a hodin, jimiž nám vyhrožují. Většinou ten dopis pokračuje asi takto:
Co se týče Vašeho ujištění, že mohu obdržet pokutu v jisté výši, pak Vás naopak já musím upozornit, že se v takovém případě budu bránit odvoláním k patřičné instituci. Nejste-li ochotna a schopna respektovat možnosti občana, z jehož daní jste placena, pak bohužel jinou cestu nevidím.
Je dosti zvláštní, že ku příkladu soudy, tedy instituce, u nihž bych si asi netroufl takto postupovat, nejsou tak nepružné, jako instituce místní samosprávy. Nikdy se mi nestalo, že by nebylo možno dojednat náhradní termín telefonicky s úřednicí soudu, která ke mě promlouvala hlasem milým a vstřícným. Použití obstrukcí a arogance vůči "moci úřední" v takovém případě vůbec není nutné. Na rozdíl od mnoha úředníků na úřadech a institucích, kteří Vám dávají pohledem jasný signál, že "obtížný hmyz je nutno likvidovat".
Stalo se mi začátkem prosince, že jsem vezl v pozdních večerních hodinách zákazníky z pražského Barrandova na Smíchov. No, a na Hlubočepské ulici, v místech, kde je tram zastávka Hlubočepy, byla doprava svedena do jednoho pruhu a za účelem organizace dopravy byl na obou koncích dopravního omezení instalován semafor. Ten úsek omezení nebyl nijak velký, od pohledu jsem to tipoval na nějakých 100 metrů. Až potud bylo vše v pořádku. Zádrhel se objevil po té, co jsem pom pěti minutách čekání lehce znervózněl a lidem v autě oznámil, že "letos nám zelená asi nepadne". Měl jsem možnost se vrátit a objet úsek přes Barrandovský most, a nebo projet stometrový úsek na červenou. Nechtělo se mi ani jedno (přání zákazníka), ani druhé (přání moje – něco se stane, já jel na červenou a přijdu o papíry). Nezbylo mi nic jiného, než v rámci "normálnosti" zastavit taxametr a čekat. Z těch, co přijeli za námi, ten úsek někteří projeli (na červenou), někteří se otočili (na Barrandovský most) a někteří čekali (jako já).
Po čtvrt hodině mi došla trpělivost a na telefonu vytočil 156.
…..
-Městská policie Praha dobrý den
-Dobrý den, u telefonu je Roman Petrlík, můžete mne spojit na MP Prahy 5 ?
-Jistě, okamžik.
– MP Praha 5, prosím
– Dobrý den, Roman Petrlík, řidič taxislužby. Mám k Vám prosbu. Stojím na Hlubočepské ulici u tramvajové zastávky, je tu omezení dopravy a už dvacet minut svítí v našem směru červená. Zákazníci nechtějí, abych tohle místo objel přes Barrandoskej most, protože by je to stálo moc peněz, a já zase nepojedu přes červenou, něco by se mohlo stát a byla by to moje vina. Mohli by jste mi prosím nějak pomoci? Třeba zaregulovat dopravu, než se ten problém nějak vyřeší?
– Aha. Ale regulace dopravy je věcí státní policie…
-No, to já vím, ale než sem přijedou, tak mě zákazníci zabijou, protože jen u tohodle semaforu jim naskáče nehorázná cena. Já za tenhle stav nemůžu a oni taky ne. Tak co můžeme udělat? Prostě Vás jen prosím o pomoc.
-No ale nám to nepřísluší…
-Slečno, prosím. Jsem občanem tohoto státu, bydlím v Praze a Vy jste placeni i z mých daní, máte být službou veřejnosti a já jsem v nouzi. Nechci po Vás nic víc, než aby sem přijela Vaše hlídka, a než dorazí státní policie a ELTODO, tak jen pomohla řídit dopravu. Je to takový problém??
-Tak vydržte, někoho tam pošlu.
………….
Za necelých pět minut přijela hlídka MP, projela ten úsek, promluvil jsem s ochotnými strážníky několik fádních, přívětivých a zároveň nicneříkajících vět ("nojo, to víte, já to zkusím projet, z prostisměru mně někdo trefí, jel jsem na červenou a budu platit doživitně bolestný a škody…"), hlídka se postavila na druhý konec omezení, mávli na mě a já úsek projel na červenou pod dozorem městských strážníků. Co se dělo dál nevím, a ani mne to nezajímá. Pro mě byla podstatná ta SLUŽBA. Sice s drobným zádrhelem, ale nakonec to proběhlo tak, jak mělo.
Když jsem zákazníky vysazoval na Smíchově, tak mi jeden z nich povídá:
-Teda, vy jste ale frajer, takhle s nima zaválet…
Na okamžik jsem se zamyslel, a pak teprve odpověděl.
-Ale vůbec ne. Žádnej frajer. Jen naplno využívám výsady, kterou mi dává náš stát – za daně, který státu platím, chci, aby úředníci pracovali tak, jak maj. A když se jim nechce, tak jim ty daně a jejich plat připomenu, nic víc, a nic míň. Jde jen o ten princip.
Ano, jde jen o ten princip.
Hezký den.
